Počítadlo na nejuznávanějším katalogu exoplanet nám pomalu koketuje s hranicí 500 exoplanet. Není proto divu, že už nějaký ten pátek přemýšlíme o článku na téma magické pětistovky. Koncem minulého týdne dorazil shodou okolností do redakce email Jeana Schneidera, který Encyklopedii exoplanet provozuje.
Encyklopedie exoplanet (exoplanet.eu) je největším a nejkvalitnějším světovým katalogem planet mimo Sluneční soustavu. Už více než 15 let ho provozuje Jean Schneider z Pařížské observatoře. Od roku 1995, kdy byla objevena první exoplaneta, vznikla řada katalogů a databází. Mnoho z nich však postupně zaniklo nebo se specializuje na některou z oblastí (např. tranzitující exoplanety). Jednou z výjimek je katalog na stránkách prestižní Planetární společnosti, který vznikl poměrně nedávno a stále se drží.
Encyklopedie exoplanet je však přesto nejkvalitnějším zdrojem dat a běžně ji citují i v odborné literatuře. Kromě databáze exoplanet obsahuje seznam „exoplanetárních kongresů“, literatury, vědeckých článků apod. Pokud je objev exoplanety oficiálně ohlášen v odborném tisku nebo na některé z konferencí, můžete si být jistí, že se v Encyklopedii exoplanet objeví během několika hodin.
Pokud se dnes podíváme do katalogu, zjistíme, že počet objevených exoplanet je 494. Máme tedy dát do lednice chladit šampaňské? Je pravdou, že pětistovka může být pokořena prakticky kdykoliv, neboť některé týmy běžně oznamují objevy exoplanet v balících o počtu i 5, 7 kousků.
Magické číslo 500 objevených exoplanet, kterého světová astronomie dosáhla během 15 let, je však potřeba brát s více než velkou rezervou.
Díky neexistenci přesné a univerzální definice pojmu planeta například nevíme, zda je korektní mezi exoplanety zařazovat i ty, jež obíhají okolo pulsarů. Na stole však máme daleko zapeklitější problémy. Většina známých exoplanet byla objevena metodou měření radiálních rychlostí. Kvůli neznalosti sklonu oběžné dráhy planety máme k dispozici pouze spodní odhad hmotnosti. Některá tělesa z katalogu tak mohou ve skutečnosti patřit do kategorie hnědých trpaslíků, kteří jsou považování za přechodnou fázi mezi hvězdami a planetami. Obecně se jako hranice mezi planetou a hnědým trpaslíkem bere v úvahu hmotnost 13 Jupiterů, která by měla být dostačující ke „spalování“ deuteria, což je charakteristická vlastnost hnědých trpaslíků. Není to ale tak dávno, co se ve vědeckých kruzích objevily práce, které tuto hranici zpochybňují. Vše prý závisí na počátečních podmínkách, takže spalování deuteria se může teoreticky odehrávat i v tělese o hmotnosti 11 Jupiterů (viz článek THE DEUTERIUM-BURNING MASS LIMIT FOR BROWN DWARFS AND GIANT PLANETS), čímž se tak trochu vracíme k problému neexistence univerzální definice planety.
Do encyklopedie se dostávají pouze exoplanety, jejíchž objev byl oznámen se vší vážností a pompou ve formě vědeckého článku nebo na některém z prestižních kongresů. Přestože se jedná (v rámci možností) o potvrzené exoplanety (a nikoliv pouhé kandidáty), stává se čas od času, že některá z exoplanet z katalogu zmizí. Dobrým a dosti čerstvým příkladem je „první exoplaneta zemského typu s podmínkami k životu“ Gliese 581 g. Její objev byl americkým týmem prezentován ve formě článku na konci září. Přibližně dva týdny na to byla existence planetárního světa zpochybněna. Gliese 581 g i její méně slavná kolegyně Gliese 581 f se musely z katalogu poroučet, čímž celkový počet exoplanet poklesl.
Čistě teoreticky bychom se tak mohli dostat do kuriózní situace, kdy oslavíme exoplanetu s pořadovým číslem 500 a o několik dní později se počítadlo vrátí do první pětistovky na hodnotu 499 nebo 498. Je nutné si uvědomit, že výzkum a hledání exoplanet balancuje na samotné hraně technických možností současné astronomie.
Jen tak mimochodem, už zmíněný katalog na webu Planetární společnosti se rozrůstá trochu pomalejším tempem a pracuje s přísnějšími kritérii. V jeho řadách tak najdeme „jen“ 481 exoplanet.
Na 500 exoplanet (plus mínus) jsme museli čekat celých 15 let. Díky rozvoji automatických přehlídek (HATNet, SuperWASP, MEarth,…), spektrografů (HIRES, HARPS, SOPHIE,…) a zejména zásluhou kosmického dalekohledu Kepler bychom se exoplanety s pořadovým číslem 1 000 (plus mínus) mohli dočkat už během následujících 2 let!