Drtivá většina exoplanet byla objevena nepřímými metody. Jen hrstku vidíme přímo, ale má to háček. Jedná se o obří světy, které jsou mladé, horké a dál od svých hvězd.
Planety jsou přezářeny světlem svých hvězd a jsou samozřejmě také mnohem menší. Jednou z metod, jak planety pozorovat přímo, je využití clony, která světlo hvězdy zablokuje. Na papíře to vypadá poměrně jednoduše. Pošlete do vesmíru dvě družice: clonu o průměru pár desítek metrů ve tvaru květiny (tzv. starshade) a kosmický dalekohled, který bude planety u cizích hvězd pozorovat.
Podobný projekt ale bude technologicky náročný a bude stát řádově miliardy dolarů. A nakonec se zjistí, že vůbec nefunguje nebo ne tak dobře, jak se očekávalo.
Simone D’Amico ze Stanfordu, který je šéfem Space Rendezvous Laboratory, a jeho kolegové navrhují, aby se technologie nejdříve otestovala v podstatně menším a také levnějším měřítku.
Projekt s názvem mDOT by měl dvě části. Starshade by měla průměr 3 metry a byla by součástí mikrosatelitu o hmotnosti 100 kg. Dalekohled by měl průměr 10 cm a byl na palubě nanosatelitu o hmotnosti 10 kg. Vzdálenost mezi oběma částmi by byla v kosmickém prostoru asi 500 km.
Ať už budou starshade a dalekohled jakkoliv velké, celý koncept klade velké nároky na přesné pozice v kosmickém prostoru. V případě mDOT se bavíme asi o 15 cm. Pozorování vzdálené hvězdy by mohlo trvat asi hodinu, pak se musí počkat na další seřazení. K otestování technologie bude potřeba několika hodin pozorování.
Zdroj: news.stanford.edu