Planetární systém TRAPPIST-1 je velmi kompaktní. Ve vzdálenosti ani ne 9 milionů km od hvězdy se tísní sedm planet. Vzdálenost mezi některými je jen 600 tisíc km. Chtělo by se říct, že se tam už stěží něco vleze. Mohla by mít některá z planet měsíc?
Krátce po startu dalekohledu Kepler byl založen projekt HEK, který se věnuje snaze najít v datech z lovce exoplanet první exoměsíce. Tranzitní metoda nabízí možnost detektovat prstence planet i větší měsíce.
V případě měsíců se nejčastěji pracuje se dvěma jevy. Prvním je změna v časech tranzitů (TTV). Pokud okolo planety obíhá měsíc, gravitačně ji ovlivňuje a to se projeví v nepravidelnosti tranzitů. TTV už v případě systému TRAPPIST-1 odvedlo práci. Oběh planety nemusí ovlivňovat jen měsíc ale také další planety. Vědci toho využili a díky TTV odhadli hmotnosti šesti vnitřních planet.
Druhým jevem je změna doby tranzitu (DDV). Pro zajímavost uveďme, že planety u TRAPPIST-1 přes hvězdu 36 až 76 minut.
Projekt HEK zatím k objevu exoměsíce nevedl, ale tým slibuje uveřejnění další studie v příštích týdnech.
Projekt vede David Kipping, který se zamyslel nad tím, zda by okolo některé z exoplanet u TRAPPIST-1 mohl existova měsíc. Podle jeho názoru by mohl mít největší měsíc poloměr 0,1 Země, což je přibližně třetina Měsíce.
The largest exomoon stable against tidal migration over a Hill sphere in the TRAPPIST-1 system is ~0.1 Earth radii ~100ppm … non-trivial.
— David Kipping (@david_kipping) February 25, 2017
Kipping zmiňuje Hillovu sféru. Okolo Země a jakékoliv jiné planety tedy existuje jakási oblast (sféra), ve které jsou gravitační vlivy planety větší než gravitační vlivy hvězdy. Této oblasti se říká Hillova sféra. V případě Země sahá do vzdálenosti asi 1,5 milionů km. U TRAPIST-1 bude mnohem menší. Pro vnitřní planetu 36 tisíc km, pro nejvzdálenější asi 170 tisíc.