Kepler-62 je zajímavý planetární systém, který byl představen v roce 2013. Okolo oranžového trpaslíka o hmotnosti 0,7 Slunce obíhá hned pětice planet s oběžnými dobami od 5 do 267 dní a poloměry od 0,54 do 1,95 Země.
Kepler-62e a Kepler-62f se pohybují více méně v obyvatelné oblasti. Problém je, že jedna z nich dostává od své hvězdy přece jen trochu více záření, než bychom rádi viděli (1,2x více než Země od Slunce) a ta druhá zase naopak příliš málo. Právě ona ale v konečném důsledku nemusí být tak špatným kandidátem.
Kepler-62f dostává od své hvězdy asi jen 40 % záření, co dostává Země od Slunce. Její velikost je asi 1,4 Země, což je stále pod hranicí toho, co je už považováno za počátek říše mini neptunů.
O planetě toho samozřejmě moc nevíme. Vědci ale provedlo klimatické simulace a načrtli okolnosti, za kterých může být Kepler-62f obyvatelná nebo přesněji – může mít na svém povrchu vodu v kapalném skupenství.
Když už dostává planeta méně tepla od své mateřské hvězdy, neměla by jim plýtvat a vracet ho zpět do kosmického prostoru. K tomu se hodí dříve zmíněný oxid uhličitý. K měření jeho množství nám poslouží jednotka tlaku – bar.
Kolik CO2 bude potřeba? Hodně to závisí také na orbitálních parametrech planety. Neznáme její výstřednost. Vědci ji odhadují na 0 až 0,32 a také neznáme sklon rotační osy.
Oxidu uhličitého bude potřeba trochu více. Pokud bychom ho měli 3 bary, mohla by být voda v kapalném skupenství na pětině povrchu, ale to za předpokladu protáhlé dráhy a sklonu rotační osy 90 stupňů. To jsou dost svazující kritéria.
Jistější bude 5 barů. V takovém případě by mohla být na povrchu voda v kapalném skupenství prakticky bez ohledu na výstřednost a sklon osy.
Zdroj: The Effect of Orbital Configuration on the Possible Climates and Habitability of Kepler-62f