William Borucki (*1939) šel po 53 letech v pátek naposledy do práce v americké NASA. Borucki nebyl jen šéfem Keplera, ale byl to také jeho duchovní otec. Za kosmickým dalekohledem stojí velké množství lidí, někteří z nich už v týmu lovce exoplanet nejsou, ale bez Boruckeho bychom novinky ze světa exoplanet dnes „nekonzumovali“ v takové míře nebo možná ne tak brzy.
Byl to právě on, kdo přišel už v osmdesátých letech s nápadem kosmického dalekohledu, který by hledal exoplanety. Podobné nápady měli sice možná i ostatní, ale Borucki si prošel léty přesvědčování i čtyřmi odmítnutími až do „dne D“ – 7. března 2009, kdy na Mysu Canaveral zaburácely motory rakety Delta II, a Kepler se vydal vstříc hledání cizích světů.
Ne že by snad mecenáši pochybovali o smyslu hledání exoplanet, ale spousta lidí pochybovala o tom, že by mohl být kosmický dalekohled za stovky milionů dolarů dostatečně citlivý na to, aby nacházeli dostatek exoplanet.
Dnes se nad podobnou úvahou pousmějeme, ale nesmíme zapomínat, že ještě na začátku 90. let to skutečně vypadalo jako sci-fi. Najít tranzit planety podobné Zemi vypadalo jako hudba velmi, velmi vzdálené budoucnosti a pozorovat třeba analogii Jupiteru, to bychom s jeho oběžnou dobou potřebovali teleskop o výdrži Hubblova dalekohledu – tedy ideálně něco kolem 20, 25 let.
Problémy ale byly i jiné. Nebylo snadné postavit dalekohled, který bude dostatečně stabilní na přesnou fotometrii – jo, kdyby tehdy slyšeli o frajerech, co dnes stabilizují Keplera díky tlaku záření. Také samotná technologie v osmdesátých letech nebyla k dispozici a později šlo i o peníze.
Návrhy na misi Keplera byly zamítnuty v letech 1992, 1994, 1996 a 1998. Průlom přišel až v roce 2000… pár měsíců po objevu první tranzitující exoplanety.
V historii astronomie nalezneme jen málo přístrojů či dalekohledů, které by tak významně v průběhu několika let změnily obor, v němž pracují.
Ještě před Keplerem pracoval Borucki na jiných projektech. Jeho práce v oblasti radiace významně přispěla k úspěchu mise Apolla.
Lidé jako Borucki samozřejmě do důchodu neodcházejí. Jako dobrovolník bude stále velmi blízko svého „dítěte“, které stále hledá planety u cizích hvězd.