Podívejte se na rekordy ve světě exoplanet.
Rekordy a exoplanety se moc nekamarádí. Jednak proto, že obor se vyvíjí tak rychle, že co platilo ještě včera, neplatí už dnes ale také z jiných důvodů. Určit například nejmenší známou exoplanetu není vždy nejjednodušší. Novináři tento údaj často zaměňují s hmotností, ale především je zde problém, že poloměr známe obvykle jen u tranzitujících exoplanet. V případě exoplanet objevených přímo zase často známe jen odhad velké poloosy ale už méně oběžnou dobu apod.
Přesto jsme se pokusili vytvořit určitý přehled současných rekordmanů.
Nejhmotnější – kategorie nevyhlášena
Volně navazujeme na úvod. Stanovit nejhmotnější planetu nelze. Je totiž otázkou, kde udělat řez a oddělit planety od hnědých trpaslíků.
Největší a nejméně hustá exoplaneta
Zde je situace podobná. Největší by měla být CT Cha b o poloměru 2,2 Jupiteru, která ovšem s odhadovanou hmotností 17 Jupiterů bude spíše hnědým trpaslíkem. Po diskvalifikaci tak zlatou placku dostává HAT-P-32 b. Poloměr tohoto světa bude kolem dvou Jupiterů ale hmotnost necelého jednoho Jupiteru. Když k tomu připočteme oběžnou dobu 2,15 dní, je zřejmé, že hovoříme o pořádně nafouknutém horkém jupiteru. Na paty mu ovšem šlapou další kolegyně. Ještě zajímavější je téměř stejně velká WASP-17 b, která má ovšem hmotnost dokonce menší než polovinu Jupiteru. Jedná se tak o dosud nejméně hustou planetu. Hmotnost v tomto případě samozřejmě spíše odhadujeme, ale pokud by se pohybovala v okolí spodního odhadu, mohla by být hustota WASP-17 b menší než 100 kg/m3 nebo také menší než 10% hustoty vody.
Nejmenší exoplaneta
Nejmenší exoplanetou je patrně Kepler-37 b. Poloměr tohoto světa je 0,3 Země nebo 2000 km, což je nepatrně více ve srovnání s Měsícem. Teplota na povrchu tohoto světa bude kolem 400 stupňů Celsia. Planeta obíhá kolem hvězdy 10x blíže než Země kolem Slunce s periodou jen 13 dní.
Nejhustší exoplaneta
Když už jsme nakousli hustoty, je dobré říci, která z téměř tisícovky potvrzených exoplanet je nejvíce hustá. V této kategorii zatím vede Kepler-70 b. Na našem webu se s tímto světem můžete poměrně často setkat pod předešlým názvem KOI-55.01. Planeta má podle všeho poloměr kolem 0,7 Země a hmotnost asi 0,4 Země. Odhadovaná hustota je tak větší než 5000 kg/m3. Rovněž v tomto případě se jedná o pekelný svět obíhající s periodou jen 5,5 hodiny! Mateřská hvězda je podtrpaslíkem spektrální třídy B, takže si prošla fází rudého obra a její povrch dosahuje teploty přes 20 tisíc Kelvinů. Vzhledem k tomu, že kolem hvězdy obíhá velmi blízko ještě jedna podobně hustá a malá planeta a s ohledem na evoluci jejich slunce existuje reálný předpoklad, že obě planety jsou jádra bývalých plynných obrů. Ba co více, může jít o jedno rozdrcené jádro bývalého obra.
Planeta s nejmenší vzdáleností od hvězdy
Kepler-70 b také drží prvenství v nejmenší vzdálenosti od svého slunce. Planeta obíhá jen 0,006 AU daleko. Zlatou placku má ovšem s podmínkou. Pokud totiž objekty planetární hmotnosti u pulsarů vezmeme do rodiny planet, pak prvenství získá PSR 1719-14 b, která kolem pulsaru obíhá jen 0,0044 AU daleko. To je pouhé procento vzdálenosti Merkuru od Slunce. Oběžná doba je v tomto případě rovna 2,2 hodinám.
Planeta s nejkratší oběžnou dobou
Také zde bude kralovat PSR 1719-14 b. Hned za ním je nedávno objevená KOI-1843 b s oběžnou dobou 4,2 hodin. V poslední době se daří objevovat takto rychlé planety, viz náš nedávný článek.
Planeta s největší vzdáleností od své hvězdy
Patrně se bavíme o WD 0806-661B b. Není ovšem zřejmé, zda oběžnice bílého trpaslíka je planetou nebo hnědým trpaslíkem. Bez ohledu na to se však vzdálenost odhaduje na 2 500 AU.
Nejbližší a nejvzdálenější planety
Nejbližší exoplanetou je samozřejmě Alfa Centauri B b, byť její objev byl před časem zpochybněn. Planeta je součástí nejbližšího hvězdného systému Alfa Centauri ve vzdálenosti 4,3 světelných let.
Nejvzdálenějšími planetami budou SWEEPS-04 a SWEEPS-11 ve vzdálenosti 8500 parseků (27 000 světelných let). Jedná se o tranzitující planety s velikostí zhruba odpovídající Jupiteru, které byly objeveny Hubblovým dalekohledem v roce 2006 v rámci projektu Sagittarius Window Eclipsing Extrasolar Planet Search (SWEEPS). Slavný astronomický přístroj tehdy sledoval po dobu jednoho týdne 180 000 hvězd v centrální výduti naší Galaxie. Celkem bylo touto sklizní uloveno 16 možných planet s oběžnou dobou půl dne až 4 dny a poloměrem 0,8 a 1,4 Jupiteru.