Červený trpaslík může zničit magnetické pole blízké planety.
S červenými trpaslíky to máte těžké. Jsou to nejpočetnější hvězdy v Galaxii a to dosti suverénně, jsou menší a chladnější než Slunce, což je pro lovce exoplanet dobrá zpráva – obyvatelná oblast leží blíže, odchylky v radiálních rychlostech jsou stejně jako hloubky tranzitů větší.
Na druhou stranu většina dosud objevených planet s krátkou oběžnou dobou má vázanou rotaci. Co nestřídání dne a noci udělá s planetou, její atmosférou a vůbec, o tom se vedou neustále debaty.
Nová studie hovoří o vlivu červených trpaslíků na magnetické pole planet. Pokud chcete mít na povrchu planety podmínky k životu, bez magnetického pole se neobejdete.
Červení trpaslíci sami o sobě mají silné magnetické pole a jsou poměrně často aktivní. Erupce nebo velké skvrny jsou u nich poměrně běžné. Na druhou stranu obyvatelná oblast mnohdy leží i více než 10x blíže než je tomu u našeho Slunce.
Podle nové studie mohou nabité částice červeného trpaslíka zdevastovat magnetické pole blízké planety. Na druhou stranu, pokud má planeta vázanou rotaci, může být magnetické pole na přivrácené denní straně zlikvidováno, ale na noční odvrácené straně by mohlo být relativně v pořádku.
Klíčovým parametrem je také věk červeného trpaslíka. Jak hvězda stárne, její rotace se zpomaluje a magnetické pole slábne. Červení trpaslíci s dobou rotace 1 měsíc a déle už mohou mít dostatečně slabé magnetické pole, které nebude blízkým planetám škodit.
Čistě teoreticky si tak musí planety počkat, až se jejich hvězdná matka vyřádí a uklidní. Času by na to planeta mohla mít dost, přece jen délka života červených trpaslíků je podstatně delší než v případě Slunce.
Je zde ovšem ještě jeden faktor. Kolem červeným trpaslíků poměrně často nacházíme planety hmotnější a větší než Země. Nabízí se otázka, jak silné magnetické pole tyto světy mají. Tuto informaci samozřejmě nejsme schopní nikterak zjistit ani odhadnout. Simulace naznačují všelicos a nejsou jednoznačné. Určitým vodítkem může být výzkum atmosfér těchto planet. Bez magnetického pole vám totiž nabité částice z hvězdy postupně odstřelí lehčí atomy. Vyprávět by mohla Venuše. V její atmosféře kdysi zřejmě bylo větší množství vody. Existence jen slabého magnetického pole však měla za následek rozklad vody na vodík a kyslík. Prvně jmenovaný pak byl slunečním větrem odván do kosmického prostoru.
Zdroj: astronomynow.com