Některé objekty jsou převlečeny za planety.
Kosmický dalekohled Kepler jak známo hledá planety tranzitní metodou. Existence oběžnice se projeví periodickým poklesem jasnosti hvězdy v okamžiku, kdy planeta přechází z našeho pohledu před ní.
Velkou výzvou pro astronomy je odstranění zjevných falešných poplachů. Pokles jasnosti hvězdy totiž může být zapříčiněn také existencí velké skvrny v její atmosféře nebo druhou hvězdou v systému. Pokud dvě hvězdy obíhají kolem společného těžiště, mohou se navzájem zakrývat, což ve světelné křivce vypadá v principu podobně jako v případě planet. Jestliže je druhá hvězda relativně jasná, pozorujeme hned dva poklesy jasnosti. Ten větší je způsoben v okamžiku, kdy menší, chladnější, respektive méně „zářící“ hvězda z našeho pohledu přechází před svou větší sestrou, sekundární pokles (zákryt) nastane v okamžiku, kdy je tato menší hvězda schovanou za hvězdou větší. Sekundární zákryty lze teoreticky nalézt také u planet, neboť planeta svým povrchem odráží záření mateřské hvězdy, nicméně tyto sekundární zákryty jsou velmi malé.
Mást astronomy mohou hnědí trpaslíci. Ti sice mají hmotnost řádově i desítky Jupiterů, jejich poloměr je ovšem velmi podobný velikosti Jupiteru.
Velmi častým producentem falešného poplachu jsou zákrytové dvojhvězdy, kdy menší z hvězd zakrývá větší hvězdu pouze částí svého povrchu, což způsobuje mělčí poklesy jasnosti hvězdy a na první pohled připomíná tranzit planety.
Pozor na více hvězd v jednom pixelu
Výhodou Keplera je jeho poměrně značné zorné pole, díky němuž může sledovat desítky tisíc hvězd současně. Na druhou stranu nedisponuje nikterak velkým rozlišením. Jedním z problémů, se kterým se mohou astronomové potkat, je přítomnost více hvězd v jednom pixelu. Keplerovi se pak zdá, že pozoruje jednu stálici, ale teprve průzkum některého z velkých pozemských dalekohledů ukáže, že pod jedním „světelným bodem“ se ukrývají dvě nebo dokonce tři hvězdy. Podobný případ sice nevygeneruje falešnou exoplanetu ale dosti značným způsobem zkreslí její parametry.
