Tranzit exoplanety v představách malíře. Autor: ESO
Tranzit exoplanety v představách malíře. Autor: ESO

Některé objekty jsou převlečeny za planety.

Kosmický dalekohled Kepler jak známo hledá planety tranzitní metodou. Existence oběžnice se projeví periodickým poklesem jasnosti hvězdy v okamžiku, kdy planeta přechází z našeho pohledu před ní.

Velkou výzvou pro astronomy je odstranění zjevných falešných poplachů. Pokles jasnosti hvězdy totiž může být zapříčiněn také existencí velké skvrny v její atmosféře nebo druhou hvězdou v systému. Pokud dvě hvězdy obíhají kolem společného těžiště, mohou se navzájem zakrývat, což ve světelné křivce vypadá v principu podobně jako v případě planet. Jestliže je druhá hvězda relativně jasná, pozorujeme hned dva poklesy jasnosti. Ten větší je způsoben v okamžiku, kdy menší, chladnější, respektive méně „zářící“ hvězda z našeho pohledu přechází před svou větší sestrou, sekundární pokles (zákryt) nastane v okamžiku, kdy je tato menší hvězda schovanou za hvězdou větší. Sekundární zákryty lze teoreticky nalézt také u planet, neboť planeta svým povrchem odráží záření mateřské hvězdy, nicméně tyto sekundární zákryty jsou velmi malé.

Mást astronomy mohou hnědí trpaslíci. Ti sice mají hmotnost řádově i desítky Jupiterů, jejich poloměr je ovšem velmi podobný velikosti Jupiteru.

Velmi častým producentem falešného poplachu jsou zákrytové dvojhvězdy, kdy menší z hvězd zakrývá větší hvězdu pouze částí svého povrchu, což způsobuje mělčí poklesy jasnosti hvězdy a na první pohled připomíná tranzit planety.

Časté případy falešných exoplanet: a) exoplaneta, b) hnědý trpaslík, c) trojhvězda, d) zákrytová dvojhvězda, kde sekundární složka zakrývá primární složku pouze částí povrchu. Credit: Andrew Collier Cameron
Časté případy falešných exoplanet: a) exoplaneta, b) hnědý trpaslík, c) trojhvězda, d) zákrytová dvojhvězda, kde sekundární složka zakrývá primární složku pouze částí povrchu. Credit: Andrew Collier Cameron

Pozor na více hvězd v jednom pixelu

Výhodou Keplera je jeho poměrně značné zorné pole, díky němuž může sledovat desítky tisíc hvězd současně. Na druhou stranu nedisponuje nikterak velkým rozlišením. Jedním z problémů, se kterým se mohou astronomové potkat, je přítomnost více hvězd v jednom pixelu. Keplerovi se pak zdá, že pozoruje jednu stálici, ale teprve průzkum některého z velkých pozemských dalekohledů ukáže, že pod jedním „světelným bodem“ se ukrývají dvě nebo dokonce tři hvězdy. Podobný případ sice nevygeneruje falešnou exoplanetu ale dosti značným způsobem zkreslí její parametry.

Zatímco Kepler vidí jen "jednu hvězdu", jedná se ve skutečnosti o hvězdy tři. Credit: Adams et al.
Zatímco Kepler vidí jen „jednu hvězdu“, jedná se ve skutečnosti o hvězdy tři. Credit: Adams et al.

 

Reklama