Ve vesmíru může nastat situace, kdy hvězda pozře svou planetu. Podobné planety je těžké najít, protože… no už neexistují. Můžeme ale najít fosilie podobných planet? Důkazy, že podobné procesy skutečně probíhají? A zjistit, jak jsou časté? Zřejmě ano.
Pomoci nám mohou dvojhvězdy a to hned ze dvou důvodů. Pokud okolo jedné z hvězd obíhá planeta, může být druhou hvězdou významně ovlivňována. Může začít migrovat směrem ke své mateřské hvězdě, být vyhozena ze systému, nebo narazit do hvězdy.
Pokud zkoumáme dvojhvězdu, zkoumáme dvě hvězdy, které obíhají okolo sebe, vznikly ve stejnou dobu, na stejném místě, takže by měly mít stejné složení – nebo velmi podobné.
Pokud najdeme dvojhvězdu, ve které má jedna hvězda jiné složení než druhá, existují dvě možnosti. První by ušetřila na univerzitách náklady za topení, protože by astronomové pálili učebnice astrofyziky. Obě hvězdy by mohly mít jiné složení, protože v mračnu, ze kterého vznikly, existovaly velké nehomogenity. Jinými slovy mělo mračno na různých místech různé složení. Vzhledem k tomu, že mnohé teorie vychází z faktu, že hvězdy jsou jistým způsobem otiskem (většího) prostředí, ze kterého vznikly, mohlo by to pro ně představovat nemalý problém.
V nové studii se vědci podívali na 107 dvojhvězd tvořených hvězdami podobnými Slunci, aby poprvé poskytli jednoznačné důkazy ve prospěch scénáře pohlcení planet. Ze 107 dvojhvězd bylo u 33 z nich u jedné z hvězd v systému výrazně vyšší množství železa.
Za určitých podmínek mohou události pohlcení planety vést také k výraznému zvýšení lithia. Všechny hvězdy se rodí s podobným množstvím lithia v atmosféře. Hvězdy podobné Slunci však většinu této počáteční zásoby spálí během prvních několika sovek milionů let. Pokud najdeme starší hvězdu s vyšším obsahem lithia, může to ukazovat na pozřenou planet
Většina hvězd, které jsou bohatší na železo ve srovnání s průvodcem, je také
bohatší na lithium, což lze snadno vysvětlit pohlcením planety. Současně se ve vzorku nevyskytují žádné hvězdy bohaté na železo, které jsou chudší na lithium, což by představovalo jasný rozpor s pohlcením planet.
Existují páry, u kterých se u jedné hvězdy liší množství železa ale ne množství lithia. Vysvětlení je však jednoduché. K pohlcení planety došlo v době, kdy byla hvězda mladá a přírůstek lithia od planety byl ve srovnání s přirozeným množstvím lithia zanedbatelný.
Autoři zjistili, že k pohlcení planety dochází u hvězd podobných našemu Slunci s pravděpodobností mezi 20 a 35 %. To znamená, že značná část planetárních systémů prochází velmi dynamickou evoluční cestou, která může kriticky změnit jejich architekturu – na rozdíl od naší Sluneční soustavy, která si zachovala své planety na téměř kruhových drahách.