Astronomickými weby se šíří informace, že už známe, nebo minimálně odhadujeme složení planet u slavného systému TRAPPIST-1.
Ve skutečnosti je tisková zpráva založená na studii, která byla v preprintu už vloni v říjnu, kdy jsme o ní také psali.
Eric Agol a jeho kolegové s až brutální přesností zjistili hmotnosti planet v systému. Na krásných obrázcích od NASA je posuvné měřítko a váha. Je to samozřejmě velká nadsázka. Velikosti planet byly zjištěny tranzitní metodou – čím je planeta větší, tím více zastíní svou mateřskou hvězdu.
Místo vah mohl dát autor stopky. Hmotnosti planet byly totiž (opět s nadsázkou) změřeny díky času. Planety u TRAPPIST-1 jsou velmi blízko od sebe (mezi první a sedmou je jen 7,7 milionu kilometrů), takže se gravitačně ovlivňují, což se projeví v nepravidelnostech tranzitů.
Vědci při učení hmotnosti dosáhli přesnosti 3 až 5 procent! To je asi o dva řády přesnější, než je současná přesnost měření radiálních rychlostí.
Díky poloměru a hmotnosti známe hustoty. Všechny parametry naleznete na obrázku níže. U jednotlivých planet najdete (shora dolů) oběžnou dobu ve dnech, vzdálenost od hvězdy v AU (1 AU je vzdálenost Země od Slunce) a žlutou barvu fyzikální parametry v násobcích parametru pro Zemi: poloměr, hmotnost, hustotu, gravitaci. Dole je pak ještě srovnání s terestrickými planetami.
Jak je patrné, hustoty jsou srovnatelné se Zemí pro první dvě planety a o něco nižší pro ty ostatní. Můžeme nám to napovědět něco o složení planet, ale jistotu nemáme.
Pokud předpokládáme, že atmosféra přispívá k poloměru planety zanedbatelným způsobem a že planety jsou diferencované (mají železné jádro a křemičitanový plášť), lze spočítat, jak velká část hmotnosti planety je obsažena v jádru.
Průměrně 21 % hmotnosti planety připadá na jádro (pro jednotlivé planety od 16 po 26 %), což je méně než u Země (32 %). Planety tak budou zřejmě na železo chudší než naše planeta.
Možností je ale více. Planety také mohou mít vrstvu povrchové vody nebo jsou bez jádra s oxidovaným železem v plášti.
