Hvězdu Aldebaran (Alfa Tauri) uvidíte na obloze pouhým okem. Patří mezi nejjasnější hvězdy noční oblohy. K jeho nalezení můžete využít souhvězdí Orion (viz níže).
Aldebaran je oranžovým obrem, ale přesto okolo něj možná obíhá planeta. Její příběh se začal psát už v 90. letech, ale stále se ho nepodařilo uspokojivě uzavřít.
1998: Vyšla studie pod vedením Artieho Hatzese (Thüringer Landessternwarte Tautenburg), podle které obíhá okolo Aldebaranu velmi hmotná planeta nebo hnědý trpaslík. Studie tehdy trochu zapadla, nevyšla v úplně impaktovém časopise a navíc výsledky nebyly úplně přesvědčivé. Změny v radiálních rychlostech nemusí vždy značit jen přítomnost exoplanety, ale mohou souvise také s aktivitou hvězdy.
2015: Hatzes to nevzdal a se svými kolegy vydal novou studii, podle které planeta z roku 1998 skutečně existuje. Své závěry tým opřel o velké množství měření radiálních rychlostí po hodně dlouhou dobu i stabilitu amplitudy změn radiálních rychlostí.
K přehodnocení došlo jen u hmotnosti planety. Původně se odhadovala minimální hmotnost asi na 11 Jupiterů, ale byla založena na předpokladu, že samotný Aldebaran má hmotnost 2,5 Slunce. Podle nových poznatků to je jen něco přes 1 Slunce, takže dolní odhad hmotnosti planety vychází na 6,5 Jupiteru.
Planeta Aldebaran b by měla obíhat po mírně protáhlé dráze ve vzdálenosti 1,5 AU s dobou oběhu 629 dní.
2018: Vyšla studie, která se na Aldebaran podívala prostřednictvím astrometrie. Vědci studovali otřesy hvězdy pomoci přesného měření její jasnosti. Využili k tomu data z kosmického dalekohledu Kepler, který nejjasnější hvězdu v souhvězdí Býka pozoroval v rámci mise K2. Výsledkem je upřesnění hmotnosti Aldebaranu na 1,16 ± 0,07 hmotnosti Slunce, což by znamenalo další pokles minimální hmotnosti planety na 5,8 ± 0,7 Jupiteru.
2018: Hatzes a jeho tým uveřejnili data z pozorování hvězdy Gama Draconis, která zpočátku vykazovala podobné chování. Vědci měřili radiální rychlosti hvězdy v letech 2003 až 2017. První data ukazovala na přítomnost planety s oběžnou dobou 702 dní a hmotností nejméně 10,7 Jupiterů. Signál ale v dalších letech 2011 až 2013 zmizel a poté se znovu objevil s fázovým posunem, který byl neslučitelný s planetární původem. Je možné, že podobně je tomu u Aldeberanu, který je podobným typem hvězdy (spektrální třída K5).
2019: Katja Reichert vydává se svými kolegy novou studii, která kombinujeme 165 nových měření radiální rychlosti z Lickovy observatoře se sedmi již publikovanými datovými soubory obsahujícími 373 měření radiální rychlosti. Nacházejí možnou planetu s kratší oběžnou dobou (607 dnů) a větší excentricitou (0,33). Zajímavé je, že statistická síla signálu okolo 629 dní ukazuje významný pokles. Signál dříve oznámené exoplanety Aldebaran b je dobře patrný v novějších datech ale ne v těch před rokem 2006. To rozhodně není to, co očekáváte od planety. Její signál by měl být stabilní po dlouhou dobu.
Řešením, které nejlépe vyhovuje získaným datům, je přítomnost dokonce dvou planet, ale podobný systém by nebyl stabilní. Planety by se měly pohybovat ve vzdálenosti okolo 1,5 AU a mít hmotnost několik Jupiterů. Mezi oběma by tak docházelo k významným gravitačním interakcím.
Při měření radiálních rychlostí se občas objevují falešné planety. Signál totiž mohou ovlivnit například velké hvězdné skvrny. V případě Aldebaranu je to však nepravděpodobné, protože hvězdné skvrny ovlivňují také jasnost hvězdy a ta je u Aldebaranu stabilní.
Podle studie je tak nakonec možným a zřejmě nejpravděpodobnějším vysvětlením typ hvězdných oscilací, který zatím nebyl u podobných hvězd objeven.
2020: v nové studii vyžili vědci data ze sítě družic BRITE a kanárského dalekohledu SONG a podívali se opět na hvězdné oscilace Aldebaranu. Podle nich je ale zatím předčasné říct, zda je signál pozorovaný měřením radiálních rychlostí fyzickým procesem ve hvězdě, nebo planetou.