Interferometr VLTI prozkoumal téměř 100 hvězd a hledal u nich prach. Takový, který vzniká například při srážkách asteroidů. Jeho projevy můžeme pozorovat na pozemské obloze jako tzv. zodiakální světlo. U některých hvězd je prý toto světlo až 1000x silnější, což může komplikovat budoucí snahy o přímé pozorování malých planet podobných Zemi. Prach totiž odráží světlo, které na rozdíl od samotné hvězdy nebude snadné odstranit. Více v samostatném článku.
Američtí kolegové pozorovali v letech 2008 až 2011 necelých 50 hvězd a využili k tomu také interferometr (více dalekohledů současně). Konkrétně samozřejmě Keckovy dalekohledy na Havaji.
Hvězdy byly rozděleny do dvou skupin. V té první byly hvězdy, u nichž byl dříve nalezen chladný prach, který se nachází dál od hvězdy a je tedy snadněji odhalitelný. Keck se zapotil a snažil se u těchto hvězd najít také teplý prach zhruba ve vzdálenostech, kde se nachází obyvatelná zóna. Astronomové byli úspěšní, teplý prach skutečně našli. Samozřejmě to není úplně dobrá zpráva, najít planety u těchto hvězd bude díky prachu obtížné.
Ve druhé skupině pak byly hvězdy, u kterých nikdy žádný chladný prach nalezen nebyl. Keckův dalekohled nedostatek nebo spíše malé množství chladného prachu potvrdil a zároveň nenašel ani žádný teplý prach.
Podle astronomů tak existuje vztah mezi chladným a teplých prachem. Planetární systémy jsou po svém vzniku pořádně zaprášené, ale prach postupně zmizí. Ne ale u všech hvězd. U některých starších stálic ho nacházíme také. Podle vědců se zdá, že nějaký mechanismus doplňuje materiál ze studené oblasti do té teplé.
Tam, kde byl objevený chladný prach, bude i ten teplý, který zkomplikuje přímé pozorování malých planet. Na druhou stranu je zřejmé, že existují také hvězdy s menším množstvím prachu, u nichž se můžeme směle pustit do hledání planet podobných Zemi. Samozřejmě až to technika dovolí.
Foto: Vlevo hvězda s velkým množstvím prachu ve svém okolí, vpravo s malým množstvím prachu. Credit: NASA