Exoměsíce to podle nových simulací nemusí mít lehké.
Díky trochu předčasnému konci Keplera není zřejmé, zda se v jeho archivovaných datech podaří vylovit nějaké alespoň částečné objevy měsíců exoplanet. Přesto dnes probíhají velmi vášnivé diskuse o těchto objektech, jejichž existence je obecně považována za jistou, ale zatím nebyly objeveny.
Velmi populární jsou úvahy o životě na povrchu měsíců exoplanet. V naší Sluneční soustavě máme několik měsíců, které by pod povrchem mohly hostit primitivní život. Astronomové však sní o existenci skutečně obyvatelných průvodců obřích planet, jak nám to James Cameron vykreslil v Avataru. Podobné měsíce v naší domovině nemáme. Největším satelitem je Ganymedes o průměru 40% ale hmotnosti jen 2,5% Země.
Podle některých simulací nelze očekávat existenci měsíců o hmotnosti podobné Zemi. Astronomové uvažují spíše o takových, které jsou zhruba srovnatelné s Marsem nebo až dvakrát hmotnější. Mluvíme tedy o tělech o hmotnosti 20% Země. Možná o něco více.
Pokud chcete obyvatelný měsíc, měli byste mu dodat dostatek tepla, atmosféru a magnetické pole. Simulace však ukazují, že nepříliš hmotné exoměsíce si své magnetické pole nedokáží vytvořit. Pomoci ovšem může samotná planeta, která svého průvodce schová pod vlastní magnetickou pláštěnku. Například Jupiterovo magnetické pole je až 50x větší než jeho průměr.
Zde ovšem nastává problém. Pokud bude měsíc obíhat příliš blízko, budou slapové síly planety natolik silné, že z měsíce bude žhavý uhlík s extrémní vulkanickou činností. Bude-li naopak obíhat tak akorát, nebude zase chráněn magnetickým polem planety.
Klíčovým parametrem může být také složení planety. Přesné vztahy v této oblasti však zatím neznáme.
Zdroj: space.com