Někteří vědci navrhují pro Keplera speciální úkol.
Astronomové z celého světa hledají nové úkoly pro nejvzdálenější „dvoukolák“. Kepler totiž disponuje už jen dvěma gyroskopy a pro běžné lovení exoplanet je nepoužitelný.
Tým astronomů ovšem přichází se zajímavou myšlenkou., chce Keplera využít pro hledání exoplanet zemského typu v obyvatelných oblastech bílých trpaslíků. Jedná se o závěrečná stádia ve vývoji hvězd. Také naše Slunce jednoho dne odhodí svou plynnou obálku a z rudého obra přejde do fáze pomalu chladnoucího bílého trpaslíka. Ti jsou tak fakticky obnaženými jádry bývalých hvězd.
Výhody bílých trpaslíků jsou zřejmé. Typický představitel má hmotnost kolem poloviny Slunce ale průměr jen 1 setinu Slunce. Tranzit exoplanety o velikosti Země tak způsobí velmi znatelný pokles jasnosti, tranzit o něco větší planety dokonce vyvolá „úplné zatmění“. K takovému pozorování není potřeba žádné velké přesnosti a invalidní Kepler by ji zvládl.
Jeho výhodou je možnost sledování vybraných trpaslíků nepřetržitě. Očekává se, že obyvatelná oblast se u bílých trpaslíků nachází ve vzdálenosti 0,005 až 0,02 AU a oběžná doba možné planety se tak pohybuje mezi 4 a 30 hodinami.
Pokud nebudou mít autoři ambice na nalezení vzdálenějších planet, stačí Keplerovi pozorovat jednu oblast jen pár dní a poté se přesunout jinam. Autoři chtějí kampaň o délce 200 dní.
Zní to sice hezky, ale problém je v tom, že o ulovení exoplanet u bílých trpaslíků se už snažil kde kdo z profesionální i amatérské astronomie. Na počítadle bílotrpasličích planet však stále svítí nula. Kepler by mohl odhalit, jak to s planetami v obyvatelné oblasti, která se chladnutím bílého trpaslíka neustále smršťuje, vlastně je.
Je vhodné připomenout, že případné nalezené planety v obyvatelné oblasti bílého trpaslíka tam musely být nějak dopraveny nebo vyrobeny dodatečně. Fázi bílého trpaslíka předchází fáze rudého obra, která spolehlivě zmasakruje vše do vzdálenosti nejméně 1 AU. Případné planety tak musely vzniknout až dodatečně (podobně jako asi u pulsarů) z materiálu, dodaného interakcí ve vícenásobném hvězdném systému (trpaslík je součástí dvojhvězdy). Případně byly do vnitřních ba spíše nejvnitřnějších částí systému vystřeleny při gravitačním chaosu, který nastal poté, co mateřská hvězda přišla o nezanedbatelnou část hmoty. Tato teorie nemusí být úplně falešnou stopou, neboť do blízkostí trpaslíka se dostávají minimálně asteroidy z vnějších částí. Důkazem je znečištění atmosféry mnoha bílých trpaslíků od zbytků těchto objektů.
Zdroj: Habitable Planets Around White Dwarfs: an Alternate Mission for the Kepler Spacecraft