Nová metoda může najít první měsíce exoplanet.
Měsíce exoplanet jsou velkým tématem současnosti. Existuje celá řada postupů a technik, jak je možné je najít. Drtivou většinu exoplanet nepozorujeme přímo ale díky jejich vlivu na mateřské hvězdy a to buď fotometrickém, nebo gravitačním (dynamickém). Exoměsíce jsou na tom stejně, fungují jen jako vyšší level.
Jednou z možností a to možná už dokonce úspěšnou (viz článek) jsou gravitační mikročočky. Další příležitost pak nabízí fotometrie. Sledování tranzitů exoplanet po delší dobu může odhalit drobné odchylky, které mohou značit existenci měsíce. Jedná se tedy o kombinaci dynamické a tranzitní metody – v tranzitech pozorujeme gravitační vliv měsíce na planetu.
René Heller nyní přináší novou metodu, která může vézt k objevu i menších exoměsíců a to navíc ne jen jednoho u dané planety. Gravitace exoměsíce v tomto případě nehraje roli. Metoda opět vychází z pozorování tranzitů planet a to velmi přesnému a hlavně dlouhodobému. Teoreticky by mohly jít využít už data z Keplera, reálně budeme čekat na další kosmický dalekohled typu PLATO.
Na obrázku výše vidíte soustavu měsíc – planeta, která obíhá okolo hvězdy. Kdybychom pozice měsíce vykreslovali, dostali bychom obrázek dole. Všimněte si, že když se planeta nachází nejdál od hvězdy, vytvoří měsíc s ohledem na kruhovou dráhu jakési zhuštěniny. Připomíná to trochu křídla.
Právě tyto „zhuštěniny“ nebo křídla je možné pozorovat ve světelné křivce hvězdy. Je ovšem potřeba mít k dispozici co nejvíce dat. Metodě se říká efekt orbitálního vzorkování (OSE).